Historie

Jan Toman

Ves vznikla v období vlády posledních Přemyslovců, v druhé polovině století 13. v rámci velké kolonizační a dosídlovací akce méně hodnotných částí země domácím i cizím obyvatelstvem. Naznačuje to už samotný název vsi  L h o t a , jichž je jen v samotných Čechách pře 300. Kromě Lhoty Smetanovy vznikly v dnešním Písecku ještě Lhoty Králova na Orlicku a Lhoty u Kestřan.

Kolonizátorem vsi byl maltézský řád sv. Jana Jeruzalemského, který byl do jižních Čech povolán zde usazeným rodem pánů Bavorů ze Strakonic již v polovině století 12. Roku 1158 obdržel řád od českého krále Vladislava I. k dříve již získanému Varvažovu, ještě újezd kozárovický s částí této vsi a se vsí Nevězicemi. Tím vznikl předpoklad pro vytvoření feudálního panství varvažovského. K němu patřila i stará slovanská ves Žbonín.

Na velkém, převážně zalesněném panském dominiu založil pak řád v polovině století 13. ještě další ves, která podle svého lokátora a prvního rychtáře Smetany dostala název Lhota Smetanova. Kolonizátorem Lhoty Královy byl sám český král, který novou ves založil na méně hodnotné, dosud volné a neosazené části, která patřila ke královskému hrádku Orlíku.

Obě kolonizační vsi na Mirovicku Lhota Smetanova a Lhota Králova mají nápadně shodný tvar velké elipsovité návsi, pravidelně vytýčené a rozměřené díly pro jednotlivé zemědělské usedlosti. Na obou návsích se do dnešních dob zachoval obecní rybník. Zástavba návesního prostoru malými domkářskými chalupami pochází až z prvé poloviny 18. století.

Zatímco rozsáhlý církevní pozemkový majetek v kraji byl po válkách husitských zabrán státem sekularisován, zůstalo strakonicko – varvažovské panství i nadále ve vlastnictví maltézského řádu.

V hlavním inventáři ústředního maltézského archivu z roku 1564 evidovaný urbář varvažovského panství t.j. seznam všech varvažovských poddaných s výčtem jejich vrchnostenských povinnstí z kterého by bylo možné vyčíst počty a jména osedlých a nahlédnout blíže do  tehdejších hospodářských a poddanských poměrů na panství – je dnes nenávratně ztracen.

Kolem roku 1600 se rozsah varvažovského panství významně rozšířil. Roku 1599 získal řád výměnou za svoji velkou ves Zdětín u Nových Benátek za tzv. rychtu radobyteckou bývalého arcibiskupského panství příbramského s vesnicemi Radobytce, Bořice, Jarotice, Malčice, Podolí a Vatkovice, nedaleko Varvažova v kraji Prácheňském. Tyto vesnice až do zrušení poddanství patřily k maltézskému panství varvažovskému.

Roku 1602 přikoupil velkopřevor Matouš Děpolt z Lobkovic k Varvažovu část bývalé arcibiskupské vsi Krsic. Nedaleko ní se začal stavět kolem roku 1610 druhý varvažovský dvůr Nové Dvory.

Varvažov byl v době předbělohorské jedinou hrazenou vsí na dnešním Písecku. Celá ves, se skrovnou maltézskou rezidencí, dvorem a starou kaplí sv. Kateřiny, při níž byl v té době i hřbitov, byla obehnána zvýšenou a zpevněnou ohradní zdí.

Vrchní dozor nad panstvím varvažovským vykonávalo stále maltézské ústředí ve Strakonicích, které od husitských válek až do roku 1720, bylo sídlem samotného velkopřevora řádu. Mezi Varvažovem a Strakonicemi byl neustále živý dopravní styk přes obojí Ostrvce, písecké lesy na Křešice a Novou Hospodu po zvlášť udržované cestě, která se nazývala Strakončice.

Často vyslovovaný podiv, jak se mohlo stát, že varvažovské panství dosahovalo až k samotným hradbám královského hradu Zvíkova se dá jednoduše vysvětlit. Varvažovské panství vzniklo skoro o 70 let dříve, než se roku 1234 začalo s výstavbou gotického hradu Zvíkova.

Skoro uprostřed probíhající třicetileté války, byly roku 1640 pro varvažovské panství z podnětu velkopřevira Colloreda z Walssé, který byl současně generálem jízdy císařské  rakouské armády založeny gruntovní knihy, pro evidenci vlastnických změn na poddanských gruntech a chalupách. Po roce 1730 vznikly na varvažovském panství i zvláštní gruntovní knihy domkářské.

Z operátu prvého českého pozemkového  katastru tzv. Berní rulez roku 1654 se dá zkontruovat vůbec první seznam osedlých varvažovského panství.

Smetanova Lhota měla roku 1654 celkem 21 zemědělských usedlostí, které patřily 14 sedlákům, 2 chalupníkům a 5 domkářům či zahradníkům. Již v roce 1654 byla Smetanova Lhota největší vesnicí varvažovského panství. Jen o jednoho osedlého více měly tehdy již také veliké Nevězice.

Sedláci a selské usedlosti v dobrém stavu: Pavel Sarka, Jan Šíp, Tomáš Kladrubec, Jan Mach-Mácha, Matěj Kacza, Jakub Hrneček a Jakub Pišovec.

Sedláci na stavení zkažení: Mikuláš Moravec, Jiří Šafránek, Jan Daněk, Jakub Vávra, Havel Haška-Hašek.

Rolník pohořelý: Václav Šikl

Selský grunt pustý a neosazený: Chlebovnovský

Chalupníci: Jiří Vocelka, Matěj Lůzum.

Zahradníci – domkáře: Jakub Janoušek, Mikuláš Korábek, Matěj Novák, Jiřík Pytelka a Jakub Pischl.

U vsi bylo přiznáno 450 strychů orné půdy, z nichž se na zimu osévalo 101 strychů, na jaře 76 strychů. Ostatek se nechával ležet úhorem. V tehdejším systému úhorového  či trojhonného hospodářství byly úhory využívány také k pastvám.

V celé vsi chovali jen 4 koně, 36 volů, 44 krav, 49 kusů dobytka jalového, 13 ovcí a 37 prasat. Selských lesů bylo 43 strychů a 5 strychů porostlin.

V průběhu celé druhé poloviny 17. století probíhal život na české vesnici v hlubokém hospodářském útlumu, ve stálém zvyšovaném feudálním útlaku, narůstajících vrchnostenských povinnostech, v tvrdém vymáhání robotní povinnosti, při častém opouštění a zbíhání od vlastních zemědělských živností.

Obrat k lepšímu nastal až po roce 1700. V novém pozemkovém katastru rektifikačním, který měl nahradit již nevyhovující Berní rulu, který se zpracovával od roku 1713 až do roku 1748, vstoupil v platnost pod názvem katastr Tereziánský. Ve Smetanově Lhotě se „vynalezlo“ mnohem více dani podléhající půdy v celkové výměře 404 strychů, ale počet osedlých ve vsi se od roku 1654 do roku 1713 zvětšil jen o jednoho na 23. /Nevězice v té době vzrostly na 27 osedlých/.

Z celkového počtu 23 osedlých byl jen jeden nejmenší domkář, který vlastnil jen 1 strych půdy, 2 domkáři s výměrou do 5 strychů, 4 polosedláci s výměrou do 30 strychů, 10 sedláků s výměrou do 60 strychů polí. Z 8 zavedených půdních bonitních tříd, byla celá Smetanova Lhota zařazena do špatné šesté bonitní třídy. V ní se počítalo, že sklizňový výnos bude aspoň tři a půl krát větší proti tomu, co se na určitou parcelu vyselo.

Po roce 1650 začalo královské město Písek na své lesní půdě u Dolního Ostrovce a v oblasti mezi  Rakovicemi a Lučkovicemi usazovat nové osedlé, Na vyklučené lesní půdě začali stavět svá nová obydlí, užívajíce kopaničářským způsobem nově vznikající ornou a luční půdu za nájemný plat. Tak v druhé polovině 17. století vznikla nová osada Horní Ostrovec, Boudy a Brejle. Po roce 1720 u Strážovic vznikla nová Ves Stráž či Paračov.

Po vzoru Písku začala vyvíjet intenzivní kolonizační činnost na svém panství i maltézská vrchnost varvažovská. Ještě koncem 17. století před rokem 1700 vznikla nová kopaničářská osada Ochoz a Žbonín. Po roce 1710 začala rychle narůstat nová varvažovská lesní osada Most. Poblíž starého dvorce Štědronína na břehu Otavy, nová, výše položená osada Štědronín, samota Mošovice a další domkářská osada Plazy.

Jako poslední , na půdě panství varvažovského, na katastru obce Nevězice a částečně i na půdě panství orlického, na katastru obce Probulov, začala po roce 1760 vznikat  nová lesní kopaničářská osada Laziště, původně zvaná Nová Louka / německy Neuwiesen/.

Trvalým problémem varvažovského panství byl nedostatečný počet panských dvorů, u nichž si měli poddaní odpracovávat svoji robotní povinnost.

Varvažovský pokus zřídit v Radobytcích z koupeného manství Vaňatovského / dnešní číslo 18 v Radobytcích/ panský dvůr, u něhož by si mohli odpracovávat svoji robotní povinnost poddaní z rychty Radobytecké. Např. poddaní z Podolí a Vatkovic museli jezdit na robotu až k Novým dvorům, 12 km vzdálených. Rovněž pokus zřídit v Kozárovicích z opuštěného gruntu Fabinávského panský dvůr se celkem nevydařil. Pro velkou vzdálenost těchto dvou malých panských dvorů od varvažovského ústředí, byla zase oba krátkodobé dvory zlikvidovány a změněny v selské statky.

Jako náhradu za dva zrušené malodvory v Radobytcích a Kozárovicích, došlo po roce 1725 k založení dvou nových dvorů v poměrné blízkosti k Varvažovu. Z podnětu velkopřevora hraběte z Ditrichsteinu byl skoro na samé severní hranici varvažovského panství založen nový dvůr Vrábsko v současně vznikající nové domkářsko kopaničářské  osadě, která do poloviny století narostla skoro na 15 nových domkářských chalup. K nově založenému panskému varvažovskému  dvoru na Vrábsku, byly přitaženy skoro všechny pozemky od statku Kladrubcovského ve Smetanově Lhotě. Hospodář ze statku Kladrubcovkého byl dosazen na zrušený panský dvůr v Radobytcích č.18.

Ve stejné době v letech 1725 – 1730 byl vybudován při cestě z Nevězic do Varvažova další a mnohem větší dvůr – zvaný Neuwiesen – Nová Louka, který po přestavbě v letech 1810 – 1815 velkopřevorem Colloredo byl přejmenován na Koloredov. Tak v průběhu 18. století vznikly na lesní půdě varvažovské dva nové panské dvory Koloredov a Vrábsko a nové osady s desítkami nových domkářských usedlostí u Mostu, v Pasece, ve Štědroníně, na Plazích a v Lažišti.

Tím bylo vlastně dokončeno osídlení dosud převážně lesnatého panství varvažovského. Nové domkářské chalupy přibývaly nejen v nově vzniklých osadách, ale bylo jich spousta vystavěno v původních vsích varvažovských ve Varvažově, ve Žboníně, Nevězicích, Kozárovicích, Krsicích a zvláště, snad nejvíce ve Smetanově Lhotě. Tím se tato ves stávala jednou z největších obcí na pozdějším soudním okrese mirovickém.

Nelze však ještě nepřipomenout jednu důležitou změnu v kraji kolem Smetanovy Lhoty. Roku 1710 získal majitel čimelického panství Karel Bohumil von Bissingen dohodou s královským městem Pískem do dědičného rodového vlastnictví celý dnešní Karlovský /dříve Líšťanský/ revír. Ten se dnes rozkládá v hrubých rysech mezi silničními tahy Ostrovec – Cerhonice, Ostrovec Smetanova Lhota a od rozcestí Řepkova kříže k Miroticům. Za to se zřekl starého manského práva o svobodném užívání – těžení dřeva a provozování myslivosti ve všech píseckých lesích. Toto právo bylo potvrzeno královskými listy a privilegii pro majitele a uživatele čimelického panství a čimelické tvrze.

Před rokem 1740  Karl Gottlieb Bissingen, vynikající hospodář, vynikající krajský hejtman Prácheňský, umění milovný šlechtic, z Čimelic vybudoval středisko barokního sochařského umění a založil dnešní dvůr Bisingrov. Uprostřed líšťanského revíru vystavěl skvělý lovecký zámeček Karlov. Jeho stavitel není dodnes přesně znám. Jeho syn a nástupce Karl Gottfried vybudoval vedle zámečku nový panský čimelický dvůr pojmenovaný rovněž Karlov.

Varvažovský zámek byl vystavěn kolem roku 1760 za velkopřevora  Emanuela Václava Krakovského z Kolovrat. Na výstavbě varvažovského zámku se značně podílel, zvláště prací truhlářskou domkář ze Smetanovy Lhoty František Řepka. Za svoji práci byl odměněn dosazením na jeden opuštěný selský grunt ve Smetanově Lhotě a ustanoven za rychtáře obce.

Od roku 1734 byl při varvažovské kapli sv. Kateřiny trvale ustanovován zámecký kaplan, který se svolením mirotického faráře, kam byla větší část Varvažova přifařena, vykonával bohoslužby a základní náboženské úkony i pro varvažovské poddané.

V letech 1760 – 1775 vyvrcholil na varvažovském panství za direktora J. R. Hartmana

feudální útisk, tvrdým vymáháním hlavně robotní povinnosti. Úlevu v tomto ohledu přinesl teprve známý robotní patent z roku 1775. Ten vymezoval přesně robotní povinnost pro každou usedlost, podle výše placené státní kontribuce. V mnohých případech přinášel některým osedlým snížení robotní povinnosti o celou jednu polovinu. Na Varvažovsku, hlavně poddaní z rychty radobytecké hojně využívali po roce 1780 možnosti, že místo naturálního plnění robotní povinnosti, se mohli vykoupit zaplacením přiměřené robotní reluice.

Po roce 1800 zásluhou vzdělaných ředitelů panství došlo na Varvažovsku k modernizaci zemědělství, jejímž důsledkem bylo až trojnásobné zvětšení výnosu panského hospodářství.

Za zmínku také stojí připomenout, že kolem roku 1825 – 1840 byl v blízkosti Varvažova v tzv. Drábově lese vybudován pozoruhodný rekreační areál s upravenými lesními cestami, jeskyněmi, pavilony, antickými chrámky, gloriettami, vyhlídkovými věžemi a jinými atrakcemi. Z okolí Čimelic sem bylo od Vratislavů z Mitrovic získáno přes 20 barokních  plastik z dílny čimelického sochaře Jana Hammera, jež představovaly různá antická božstva. Dnes po tomto zajímavém zařízení není v Drábově lese ani památky. Zachoval se jen zbytek honosné vstupní brány do tohoto ateriálu na východní straně od Varvažova.

Farní příslušností patřila Smetanova Lhota v době předhusitské k farnímu kostelu v Rakovicích. Po zániku rakovické farnosti v době husitských válek, připadla Smetanova Lhota k nově vystavěnému kostelu sv. Alžběty v Čimelicích, který s farou  byl vystavěn asi v polovině 16. století čimelickými Deymy ze Stříteže. V době pobělohorské zůstala čimelická fara až do poloviny 18. století neobsazena. Celá farnost byla spravovány buď z Mirotic nebo až ze vzdálených Mirovic.

Fara v Čimelicích byla obnovena a osazena až roku 1749. Samostatné matriky pro farní osadu čimelickou jsou však vedeny a zachovány přibližně od roku 1700.

Národní škola ve Smetanově Lhotě, jako škola filiální byla zřízena již roku 1791. Samostatná školní budova o 2 místnostech s bytem pro učitele tu byla vystavěna dřívě než v samotném Varvažově. Vedle farní školy v Radobytcích vznikly po roce 1790 na varvažovském panství jednotřídní školy ve Varvažově, Nevězicích a ve Smetanově Lhotě. Poněvadž patron každé školy byl vždy současný patron farního kostela, necítila se varvažovská  vrchnost povinna podle současných platných zvyklostí o tyto školy nějak zvlášť starat a na jejich vydržování přispívat. Nynější školní budova ve Smetanově Lhotě byla postavena až po roce 1860.

Nynější dobře zachovalý klenutý kamenný most přes říčku Skalici u varvažovského Mostu, není vzácnou památkou starého umění románského, jak se někdy o mostě tvrdí. Most byl skutečně postaven až v letech 1770 – 1780.

Jak již bylo připomenuto, došlo po roce 1720 na Varvažovsku k bouřlivému nárůstu drobných domkářských usedlostí a k značně zvýšenému počtu obyvatel. Smetanova Lhota, mající ještě roku 1713 jen 23 zemědělských usedlostí – domů, narostla v průběhu času tak, že roku 1840 měla již 97 domů s 656 obyvateli. Roku 1848 98 domovních čísel a 707 obyvatel. V roce 1884 již 104 čísel a 900 obyvatel. Od let devadesátých  došlo pak k neustálému poklesu obyvatelstva, ale počet domů prakticky narůstal až do současné doby /1992/.

Těsně před zrušením  poddanství a roboty prodal upadající maltézský řád varvažovské panství i s rychtou Radobyteckou orlickým Schwazenbergům za 650.000 zlatých.

Přikoupením Varvažovska a tím i Smetanovy Lhoty byla zakončena serie zvětšování orlického  panství. O něm bylo již dávno rozhodnuto, že se stane druhorozenstvím či sekundogeniturou schwarzenberskou, která byla uskutečněna až roku 1800. Jejím prvním majitelem se stal kníže Karel Fipi Schwarzenberg, vynikající diplomat a polní maršálek, vítěz nad Napoleonem v bitvě u Lipska roku 1813. Již roku 1789 byly k Orlíku přikoupeny statky Horosedlo, Touškov, roku 1804 statek Zalužany, roku 1806 statek Zbenice, roku 1816 panství Bukovany a roku 1847 panství Varvažov. Sňatkem Karla II. Schwarzenberga roku 1813 s Josefinou Vratislavovou bylo k Orlíku získáno panství Čimelice, Tochovice a Osov na Berounsku. Roku 1820 bylo k Orlíku přikoupeno též panství Sedlec u Kutné Hory.

Po zrušení vrchnostenského zřízení 1850 a zavedení veřejné správy, stala se Smetanova Lhota součástí soudního a berního okresu Mirovického a od roku 1868 součástí okresního hejtmanství Písek.

Podle nového obecního zřízení, platného od roku 1850, byla Smetanova Lhota zapojena do velké spojené obce varvažovské, která se stala největší spojenou obcí na Mirovicku. Patřily k ní všechny obce a osady bývalého panství varvažovského, rozmnoženy ještě o Horní a Dolní Ostrovec.

Dlouholetým a vynikajícím starostou spojené obce varvažovské v letech 1860 –1870 byl varvažovský mlynář /mlýn u Mostu č.55/ František Prchlík.

Po roce 1870 se Smetanova Lhota s osadami Vrábsko a Karlov odloučila ze spojené obce varvažovské, jako samostatná politická obec.